Před pobytem jsem se popravdě necítila nijak. Ani jsem se netěšila ale ani jsem nebyla smutná, že musím jet. Byla jsem dost melancholická (ale asi jako vždy). Naštěstí už jsem se dávno oprostila od nějakých strachů, že mě někdo bude odsuzovat za to, že neumím něco stejně dobře jako on, takže jsem se nebála ani toho, že neumím jógu jako profík. I přes to, že jsem byla výrazně mladší, než ostatní, rozhodně jsem to nějak zvlášť nevnímala a možná právě i naopak, cítila jsem se skoro jako mezi vrstevníky:). Popravdě se mi líbilo i vybočení z “programu”, kdy byl plán, že se půjde do lesa. Sice to nakonec opět dopadlo jinak ale i takovým věcem jsem otevřená a nemyslím si, že to nějak výrazně narušovalo tok pobytu. Spaní v jedné místnosti, kde se dělalo i všechno ostatní, si myslím bylo hodně terapeutické. Myslím, že nás to všechny tak nějak hezky stmelilo. Celkový pobyt na mě měl velmi velmi příjemný vliv hlavně co se týká takového vnitřního klidu. Odjížděla jsem vlastně i nerada, protože jsem měla pocit, že tam mám všechno a všechny a všeho dostatek. Moc se mi tvé vedení pobytu líbilo, Markétko. Líbilo se mi, že i když si měla nějaký plán, byla si ochotna ustoupit z něho a vyjít vstříc změnám:). Jako průvodce jógou, pokud to tak jde nazvat, jsi byla téže super, díky tvému moc příjemnému a jistému hlasu.